Você é Linda

4. října 2015 v 18:07 | Linda


Another cheat-day-sunday.
Cpu se ricottou plněnými fíky a zavdávám tím pro mě největšímu hříchu - plýtvání dokonalými potravinami.
(Btw, jestli to někdy někdo bude číst, try it - nacpěte fík ricottou, namočte do hořké čokolády a obalte v oříškách.)
A to jsem ty čtyři dny v Praze jedla tak vzorně. Trochu kontraproduktivní.

Praha je zvláštní s tou svou vlastní mentalitou. Takovou čistou. Ať jsou lidé jakkoli zkažení, tak nějak se zvláštně lesknou a třpytí a když mluví, tak září. Vlastně i když se jenom usmívají.
Během večera na své první pražské akci (a hned hipsterské) jsem ovíněná v duchu psala líčení. O tom, jak filharmonický orchestr pozoruješ v odrazu v okně a kvůli dvojitému sklu je i celý orchestr dvojitý. A všichni pijou Klub Maté. A o půlnoci se zvrhne spontánní hraní na kytaru venku před budovou.

Dalšímu líčení by mohla předcházet návštěva poslanecké sněmovny. Půl hodiny v kuse gradující husí kůže, a to ne proto, že vám ochranka poslanců nedovolila nechat si kabát (,,Slečno, kabát si musíte sundat." ,,Ale mně je zima!"), ale proto, jaký hnus viděly oči. Z někdejších Masarykových gentlemenů na úrovni se stala parta klaunů v modrých sakách, s tablety na klíně a se znechuceně zvedajícíma rukama na nekonečné hlasování, které ani nevnímají.

Pak jsou tu momenty, kdy by líčení nemohlo vzniknout ani náhodou.
Je to holt blbý, když jsi awkward, domluvíš si setkání s cizím člověkem, a přestože trvá jen půl hodinky, nevíš, co říkat, a dereš se sebe jen věty o počasí a definice, které měly vyznít úplně jinak, ale mozek s pusou nespolupracují a nikdy nespolupracovali.

A taky, nejezděte v Praze metrem na černo. Ne o všedních dnech. Hah.
Buď jsem zestárla nebo zeškaredla, ale výmluvy už nepomohly. Jak si prodražit výlet o osm stovek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama