Linda, maybe you should eat a little bit more

10. prosince 2015 v 18:47 | Linda
Christmas Tree

Něco cítím, něco, co už dávno a dobře znám, ačkoli pokaždé, když to přichází, jsem znovu a znovu překvapena, omráčena a konsternována jako poprvé.. začíná chvění v žaludku, mozku, rukou, prstech, rukou, mozku, žaludku, lomcuje to tělem, snaží se jej pokořit, podlomit nohy, svět se protáčí, mozek si uvědomuje, co se děje, a zvráceně si tento ne déle než vteřinu trvající stav užívá, zatímco ruce, které už tento postup dobře znají, podvědomě nahmatávají okraj kuchyňské linky, aby se měly o co zachytit a zabránily tak přicházejícímu pádu.. úspěšně. Rozlívá se poslední vlna chvění, v žaludku, mozku, rukou, prstech, rukou, .. a konec. V mozku zůstane jen ne/příjemně znějící tupá rezonance toho, co se právě stalo..

Neměla bych psát ta líčení do školy takhle večer, leze mi to na mozek.

Ale miluju malátnost a točení hlavy.
Zatlačuju myšlenku, že to asi úplně v pořádku není, stejně jako mé dvacet čtyři hodin denně studené končetiny.
Je mi zkrátka fajn, nepřetěžuju žaludek, váha neklesá ani nestoupá.
A realita je přece v pořádku, pakliže ji za v pořádku právě vy a jen vy považujete, no ne?

Štědrý den je blíž a blíž, chtěla bych vnímat tu dokonalou, mou nejoblíbenější atmosféru v roce, ale vědomí mi překrývá tuna denně příchozích výhružných dopisů a nevyřízených plateb a vyčerpaná máma trpící deprivací, která, jak víme ze společenských věd, nastává po opakovaném nedostatku uspokojování potřeb..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama