Říjen 2016

Lindina středeční psychoanalýza

26. října 2016 v 12:24 | Linda

Právě jsem stropila hysterickou scénu kvůli mléka. A ať se ten modrý nanuk nahoře kouká sebemileji, mně mile není. A ať jakkoli často v posledních dnech mechanicky opakuji svému odrazu v zrcadle, že ho miluji, momentálně/ve skutečnosti(?) se vlastně dost nesnáším.
Za to, že prokrastinuju, ač chodím na nejúžasnější školu, za to, že prokrastinuju, ač jsem byla přijata mezi dvacet lidí, se kterými budu aktivně měnit svět k lepšímu, za to, že křičím na babičku kvůli toho, že koupila mléko, ač jsem den předem přinesla domů alpro, za to, že se cítím nerespektována, ač jsem fracek, který má veškerou lásku, za to, že žárlím na ex-bff, za to, že jsem egoistické prase, za to, že mi vadí, že sestra spí v kuchyni, za to, že jsem rozpolcená, za to, že to všechno vytahuju na světlo světa a vkládám do těhle řádků, které teď načichnou enormním negativismem. Ale třeba ho tak aspoň nebude tolik ve mně...

Každá Linda by měla mít svou Kateřinu.

See you again in t̶w̶e̶n̶t̶y̶ ̶f̶i̶v̶e̶ ̶y̶e̶a̶r̶s̶ six months, Linda

18. října 2016 v 18:01 | Linda

Už delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že se zase upnu k téhle pseudoterapii, která je zároveň zdravý rozum udržující, sebereflektivní, nikomu neškodící, avšak zároveň také vcelku bezpředmětná, tajnůstkářská, literární cítění zabíjející. No, tak já to teda zkusím.

Hodilo by se možná položit si otázku, co se za tu dobu, co jsem sem zavítala naposledy, změnilo. Tak zaprvé jsem graciózně ukončila středoškolské vzdělání, nastoupila na nejlepší školu na světě; stihla si nabrat trilion povinných i nepovinných předmětů a aktivit; převést do praxe svou náklonnost ke starým profesorům (počkat, ne takhle do praxe! Řekněme do.. opodstatněnější teorie); převést do praxe svou touhu spasit svět; vyhoupnout se do úplně nových, úžasných kruhů, o kterých se mi nesnilo ani v nejdivočejších ze snů; vidět se podruhé v životě po roce s jednou z mých dvou platonických lásek, ze které je mediální hvězdička; vytvořit si druhou platonickou lásku; s bývalou platonickou láskou strávit milé nevinné chvíle; definitivně zajet do kolejích absolutního přejídání vyrovnávaného pár 'slušnými' a 'spořádanými' dny; přestěhovat se na nejkrásnější místo na světě s nejlepšími lidmi na světě; uvědomit si, že prakticky žiju jako Gilmorovo děvče; pokoušet se čím dál častěji stát se, naivně, vévévéčkem (veřejně vystupujícím intelektuálem); znovu se sblížit, alespoň trošku, s osmiletou nejlepší kamarádkou; s další se naopak odcizit; zjistit praxí, že bohužel opravdu nejsem bisexuální; vyzkoušet tři ze čtyř vědomí rozšiřujícíh látek, které jsem vždy vyzkoušet chtěla; a.. a právě v tento okamžik zjistit, že tohle psaní opravdu psychoterapeutickou a sebereflektivní funkci má a že bych to měla opět praktikovat častěji. Aspoň. Trošku. Víc. A taky možná neprokrastinovat s tím, co je reálně důležité, skvělé a nezabíjet své sny, které se stávají, děkuju, skutečností.